Pověst o krysaři láká mnoho čtenářů ještě dnes. Její různá zpracování vedou literární vědce k dalšímu bádání. Také například bratrům Grimmovým se tento tajemný příběh zalíbil a přepracovali ho do vyprávění Děti z Hameln.
Krysař
„Kdo je ten kejklíř na obraze,
v erbu má zlo a slouží zkáze,
jak lstivě píská ze všech sil,
tomu bych dítě nesvěřil!“
Rod krys a myší městem vládne,
s kočkami fechtuje i za dne,
radní se radí ze všech sil,
kdo by jim v tísni posloužil.
Až kejklíř, divný pán,
vypískal myši z městských bran
a pak je ve vší nádheře
utopil v řece Veseře.
Radní však otáleli s cenou,
za kousek dříve domluvenou,
prý to byl pro kejklíře žert,
kterému možná žehnal čert.
Na jeho nové naléhání
pohrozili mu radní páni
tak, že se musel odklidit
a na vesnici hledat klid.
Měšťané po všem nadělení,
na díkůvzdání shromáždění,
klekali v mocném veselí
a zvony slavně zazněly.
Děti si hrály na parkánu,
vtom vešel kejklíř, minul bránu,
pískl a sehnal do kupy
všechny ty dětské zástupy.
Pasák je spatřil u Vesery,
hledali potom všemi směry
až do tmy v celém poříčí
s utrápenými rodiči.
V proudu se kmitly bludné víly,
děti se v řece osvěžily,
jak pištec pískl, vyšly ven,
načež byl řádně odměněn.
„Lidé! Kdo má co činit s jedem,
ať myslí na děti už předem!
Jed není nic než prokletí
a ďáblova past na děti!“
zpr. Achim von Arnim (in: Chlapcův kouzelný roh)
V roce 1284 bojovalo město Hameln s ohromným množstvím krys. Když přišel krysař do města, všichni se zaradovali. Tóny své píšťaly vylákal krysy z města a utopil je v řece Veseře (Weser). Krysař požadoval svoji odměnu, kterou si předtím s měšťany domluvil. Ti mu však odmítli zaplatit.
Rozzuřený opustil krysař město. Ale 26. června 1284 se vrátil. Zatímco všichni dospělí právě seděli v kostele, vylákal 130 dětí z města. Žádné dítě už od té doby nebylo spatřeno a také po zloději dětí se slehla zem. Na město padl tak veliký smutek, že měšťané zavedli nové odpočítávání času. Začal tzv. čas „po zmizení dětí“.
Staré dokumenty a nálezy obsahují indicie, které hovoří o tom, že 26. června 1284 opravdu zmizelo 130 dětí z města Hameln. Na jedné staré bráně je latinsky vytesáno: „Tato brána byla postavena v roce 1556, 272 let poté, co kouzelník odvedl 130 dítek z města.“ Ve skutečnosti však tato brána byla vytvořena ze dvou kamenů (mladší z roku 1556, starší z roku 1531). Starší kámen by mohl připomínat bitvu u Sedemünderu. To nabízí další variantu, že děti mohly zemřít při těchto bojích.
Nejstarší zápis legendy se nachází v Lüneburském rukopisu. Manuskript pochází z 15. století (cca 1440-1450). Podává zřejmě nejstarší záznam o události v Hameln.
Anno 1284 am dage Johannis et Pauli
war der 26. junii
Dorch einen piper mit allerlei farve bekledet
gewesen CXXX kinder verledet binnen Hamelen gebo[re]n
to calvarie bi den koppen verloren
-----------------------------------------------------------------------------
Léta páně 1284, na den (svatého) Jana a Pavla
bylo 26. června
Jistým pištcem, oblečeným ve všech barvách
bylo odvedeno 130 dětí pocházejících z Hameln
(a) ztratili se u kalvárie poblíž kopců
Pověst o krysaři z Hamelnu byla poprvé vydána tiskem v roce 1654 pod titulem Exodus Hamelensis. Základní údaje byly čerpány z Hamelnské rýmované kroniky z konce 16. století. Nejpodstatnější rozdíl mezi jednotlivými zpracováními je způsob, jakým byly děti z Hamelnu odvedeny:
* děti zmizely v nedaleké hoře (Koppenberg)
* krysař je zavedl „pod horu Kalvárii“ (šibenice), kde byly utraceny k žalosti svých rodičů
* děti byly odvedeny do řeky a utopeny
* děti byly ušetřeny
V hamelnském muzeu se nalézá staré kostelní okno, které pochází ze 13. století. V roce 1650 bylo okno napodobeno podle popsaných údajů očitých svědků. Na něm je krysař s nezvěstnými dětmi.
Spisovatel Achim von Arnim, autor jednoho ze zpracování, přidal první a desátou strofu, obsahující jednak narážku na vyobrazení celé historie na okně farního kostela v Hamelnu, jednak závěrečné poučení, určené nejen rodičům nezletilých dětí.
Zcela odlišnou variantu nabízí místní učitel a badatel. Podle jeho názoru se u hory Koppenberg scházeli mladí lidé z Hamelnu, aby zde prováděli pohanské obřady, které měly co do činění s ďáblem. Doprovázeni byli pištcem, oděným do pestrých šatů. Divoké běsnění se nelíbilo místním pánům ze Spiegelbergu, kteří byli silně věřící. Byli to tři bratři, kteří žili na hradě Coppenbrügge poblíž hory Koppenberg. Páni a jejich žoldnéři si na mladé lidi počíhali a zavraždili je. Mrtvoly ukryli v jeskyni, jejíž vchod zasypali, aby po sobě zametli stopy. Tuto teorii potvrzuje i výjev na kostelním okně v Hamelnu (obrázek v úvodu).
HAMELN - město v Dolním Sasku (Niedersachsen), cca 58 tisíc obyvatel
A jak je vůbec možné, že krysy krysaře poslouchaly?
Podle psychiatra profesora Vladimíra Vondráčka krysí sluch registruje i zvuky o vysokém zvukovém kmitočtu, a čím vyšší je tón, tím snáze je možné vyprovokovat u krys epileptický záchvat. Nelze tedy vyloučit, že někteří krysaři tento účinek své píšťaly znali a využívali jej.
Krysař v hudbě:
In Extremo: https://www.youtube.com/watch?v=54SQ2QbXY9w
Rainhard Fendrich: https://www.youtube.com/watch?v=Ec3bFbmaiys
hudba z muzikálu: https://www.youtube.com/watch?v=xir0rQLnuMI
Krysař v literatuře:
Viktor Dyk: Krysař
Carl Zuckmayer: Der Rattenfänger (divadelní hra)
Terry Pratchett: Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
Krysař ve filmu:
animovaný film: https://www.youtube.com/watch?v=mPS_TGYLYYk
2025 ©