Kulturní zápisník

Poslední groš (Der letzte Groschen) - V době velkého zdražování v Braniborsku přišel chudý rolník k urozené paní a stěžoval si na svou chudobu. Měl nemocnou ženu a hodně malých dětí, pro které neměl nic k snědku. Urozená paní by mu mohla dát hrst obilí, jeho prosbu však tvrdě odmítla, že prý mu může dát obilí pouze za peníze.Muž odešel. Žebral a snažil se peníze si vypůjčit. V zoufalství nakonec peníze sehnal. Avšak chyběl mu jeden groš. Šel znovu k urozené paní a přepočítal před ní peníze. „Ale tady chybí jeden groš!“ řekla tvrdě. Ubohý muž ji úpěnlivě prosil, ale ona mu opět nechtěla dát ... číst dál

Louskáček - stručná historie. Ačkoli je celosvětově oblíbený, jeho původ najdeme v německém Krušnohoří. Dnes je Německo hlavním výrobcem louskáčka a vyváží ho do celého světa. Např. ve Spojených státech se proslavil až v 50. letech. Od té doby nastoupil louskáček celosvětový úspěch jako vánoční dekorace. číst dál

Pověst o krysaři láká mnoho čtenářů ještě dnes. Její různá zpracování vedou literární vědce k dalšímu bádání. Také například bratrům Grimmovým se tento tajemný příběh zalíbil a přepracovali ho do vyprávění Děti z Hameln. číst dál

Za starých časů zabloudil na Šumavě jeden rytíř. V nouzi slíbil, že dá vystavět kapli na počest Panny Marie, pokud se zachrání. Brzy našel cestu ven. Jak tak přemýšlel o tom, kde by měla stát kaple, ztratil najednou jeho kůň podkovu a nebyl schopen jít dál. To považoval rytíř za boží znamení a předsevzal si, že svatostánek postaví na tomto místě. A tak mohl nerušeně pokračovat dál v cestě. Když byla kaple postavena, nechal rytíř na dveře kostela přibít podkovu, kterou na tomto místě ztratil jeho kůň. Později zde byl vybudován větší poutní kostel a podkova byla přemístěna na dveře tohoto kos... číst dál

V kantonu Thurgau, na hranicích s Curychem, leží jezero Bichelsee u stejnojmenné vesnice. Tady dříve stál hrad. Nad jezerem se táhl řetěz až k hradu Haselberg, který sloužil jedné veverce jako most, aby po něm mohla v těžkých dobách nosit poštu od hradního pána. číst dál

Der blaue Reiter byla skupina umělců, kteří se dali dohromady, aby společně vystavovali své obrazy a vydávali vlastní časopis o umění. Spojoval je i zájem nejen o středověké a primitivní umění, ale i o současné umělecké směry (fauvismus, kubismus). číst dál

Oktoberfest. Čtyři roky poté, co bylo Bavorsko povýšeno na království, se 12. října 1810 konala svatba korunního prince Ludvíka, později krále Ludvíka I., s princeznou Therese von Sachsen-Hildburghausen. Oficiální oslavy trvaly pět dní. Brzy se rozšířily po celém Mnichově. Průvody střelců a měšťanských střeleckých spolků, hudba, jídlo, pití, bubny a trumpety – obrovská sláva, kterou ožilo celé město. číst dál

Hungerbaum (hladový strom) je tradice z Bavorska. Jedná se o mladý, ozdobený stromek, který se sází na zahradě párům, které spolu žijí již 7 let a ještě se nevzaly. Přátelé páru zasadí a ozdobí stromek. Od tohoto okamžiku musí dvojice na den svého výročí připravit oslavu a pohoštění pro kamarády. Tato povinnost samozřejmě končí, když se pár vezme. číst dál

Der Tanzteich (tančící rybník) je pověst z pohoří Harz v Duryňsku. U vesnice Sachswerfen (dnes součást obce Harztor) u cesty od Nordhausenu do Ilfeldu, hluboko pod strmou sádrovcovou skálou, leží rybník, který je velký šest jiter (jitro = stará plošná míra, něm. Morgen). Kdysi stál na tomto místě hostinec, ve kterém se tančilo každou neděli. Na tom by nebylo nic hříšného, kdyby chuť tančit nerostla natolik, že lidé začali hopsat a skákat už u kostela, když šli ze mše. Když se to stalo poprvé, přišla bouře a uhodilo do stromu, podruhé se země zachvěla tak, že se až trámy třásly. Potřetí, když už tanečníci nedali na toto varování, seslal Pán na zemi bouři a zemětřesení zároveň. Uhodilo do domu a země se třásla tak, až se rozestoupila a všichni tanečníci i s muzikanty se propadli do hlubin. Na místě, kde stál hostinec, se vytvořil hluboký rybník, který je až do dnešních časů nazýván Tančící. V rybníku prý žijí mimo jiné prastaré ryby. Před lety bylo v rybníku spatřeno záhadné zvíře, které nikdo neznal. Lidé se snažili ho polapit, ale zvíře se potopilo a už nikdy nebylo spatřeno. Voda v rybníku se zdá být hrozivě černá. Vypráví se, že pramice, které zde jezdí, na hladině přímo tančí. V blízkosti se nachází jeskyně (zvaná Kozí díra), tudy prý víří voda. Náhoda, přírodní jev, nebo...? číst dál

Malíři a město Skagen. Říká se, že to, co byli impresionisté pro Francii, byli „skagenští malíři“ (Skagensmalerne) pro Dánsko. Toto hnutí vzniklo koncem 70. let 19. století jako umělecká kolonie ve Skagenu, v této odlehlé rybářské vesničce, kde zanechalo nesmazatelné stopy. Proč si umělci vybrali právě Skagen? Byli především okouzleni kvalitou a čistotou světla, které silně zapůsobilo na jejich fantazii. A nakonec také proto, že Skagen se nacházel dost daleko od „akademických“ vlivů Kodaně. Velkou roli také sehrála pohostinnost místních. Pravidelným místem setkání se stal hotel Brøndum. Docházel sem i malíř Michael Ancher, který se později oženil s dcerou majitele. Tehdy vzniká stále se rozšiřující umělecká společnost, která přilákala i další umělce jako Holger Drachmann, Viggo Johansen, Karl Madsen, Marie Krøyer aj. Neobvyklé světlo na nejsevernějším cípu Dánska přesvědčilo tyto malíře, aby zůstali. Marie Krøyer byla nadšena tzv. modrou hodinou, což je doba, kdy se blíží tma, nebe se zbarví do modra a začne splývat s mořem. Pod vlivem francouzských impresionistů interpretovali skagenší malíři nejčastěji dvě dosti rozporuplná témata: romantický, elegantní život šlechty a na druhé straně pochmurný život místních rybářů. Až s neuvěřitelnou precizností zachytili život 19. století. Často se zaměřovali na detail – části interiéru, lidé při práci, jedinci v obvyklých situacích. Tím se proslavili a stali se tak neopakovatelnými. Ještě dnes mají jejich obrazy až magnetickou přitažlivost, která přivádí do Skagenu každoročně mnoho návštěvníků. číst dál

Znovuobjevení „Lutherova pokladu“. Dosud nepovšimnuté poklady skrývala knihovna univerzity (Christian-Albrechts-Universität) v Kielu. Mezi 124 tituly se nacházejí také 4 listy legendárních 95 tezí, které Luther vlastnoručně přibil (31. října 1517) na bránu kostela ve Wittenbergu (Sasko-Anhaltsko). V těchto tezích pranýřoval nešvary tehdejší církve. Mezi nálezy bylo objeveno také první vydání překladu Nového zákona (Das neue Testament) do němčiny. Luther dokončil dílo na hradě Wartburg, kde se skrýval v letech 1521-1522 pod falešným jménem „Junker Jörg“. Sem byl převezen poté, co odmítl odvolat své názory a na protest pálení jeho knih spálil sám papežskou bulu a byl exkomunikován (> Wormský edikt). V univerzitní knihovně se dále nachází Nový zákon v dolnoněmčině. Je to originál z roku 1525. číst dál

URBINO je kouzelné místo, kde se pojí historie s uměním. Pokud se turista vydá na vyhlídku, otevře se mu nádherný výhled na kopce kraje Marche. číst dál

Der Milchsuppenacker (pole za mlékovou polévku) je název pověsti pocházející z oblasti Mühlhausenu v Alsasku. číst dál

Wessobrunner Schöpfungslied nese svůj název podle místa nalezení v bavorském klášteře Wessobrunn. Byla napsána přibližně mezi lety 770 a 790, pravděpodobně ve Fuldě. Je první z několika dochovaných básní, kde je užíván tzv. Stabreim (náslovný rým nebo také aliterace). Jedná se o neúplnou báseň o vzniku světa. V devátém řádku je rukopis přerušen. Následuje modlitební část, podle které byla celá báseň dlouhou dobu známa jako Wessobrunner Gebet. V básni vyjádřená představa o chaosu, který měl panovat před vznikem světa stvořeného Bohem, je skoro identická s germánsko-pohanskou představou, kter... číst dál

Nejstarší důkazy německého písemnictví mají se skutečným básnictvím pramálo společného. Jsou to většinou výsledky první literární činnosti německých klášterů. Jejich snahou bylo dokázat schopnost tvořit ve staré hornoněmčině. číst dál