
Wessobrunner Schöpfungslied nese svůj název podle místa nalezení v bavorském klášteře Wessobrunn. Byla napsána přibližně mezi lety 770 a 790, pravděpodobně ve Fuldě. Je první z několika dochovaných básní, kde je užíván tzv. Stabreim (náslovný rým nebo také aliterace). Jedná se o neúplnou báseň o vzniku světa. V devátém řádku je rukopis přerušen. Následuje modlitební část, podle které byla celá báseň dlouhou dobu známa jako Wessobrunner Gebet. V básni vyjádřená představa o chaosu, který měl panovat před vznikem světa stvořeného Bohem, je skoro identická s germánsko-pohanskou představou, kterou známe napřiklad ze staroislandské Eddy. Také ve staroangličtině existuje podobná pastýřská píseň o stvoření, Cædmon, která má jednoznačně křesťanský charakter. Proto je možné, že Wessobrunner Schöpfungslied a eddické verše by mohly být vytvořeny až po písni Cædmon.