Nejstarší důkazy německého písemnictví mají se skutečným básnictvím pramálo společného. Jsou to většinou výsledky první literární činnosti německých klášterů. Jejich snahou bylo dokázat schopnost tvořit ve staré hornoněmčině.
Na počátku německé literatury stály dva slovníky. Jde o překlady pozdně antických slovníků, které měly sloužit k lepšímu zvládnutí německé slovní zásoby.
Abrogans - slovník pojmenovaný po prvním hesle latinského slovníku (znamenalo pokora, něm. Demut). Šlo o soubor synonym, který se z italských klášterů dostaly do bavorského Freisingu*, kde byly přeloženy do němčiny. Později došlo k mnoha přepracováním, mj. také v klášterech Reichenau a St. Gallen. Odtud zůstaly texty zachovány, zatímco původní zpracování z Freisingu se ztratilo.
Hermeneumata - druhý z uvedených slovníků, v překladu znamená Worterklärung (význam slov). Byl přeložen ve Fuldě** kolem roku 775 z latinsko-řecké verze.
Tyto slovníky byly neustále opisovány, přepracovávány, kráceny a převáděny do nové němčiny té doby.
Zárověň se slovníky se začala vyvíjet tzv. Glossenliteratur. Do textů antických spisovatelů byla vpisována německá slovíčka neznámých latinských slov buď mezi řádky (Interlinearglossen), mezi jednotlivá slova (Textglossen), nebo na okraj (Marginalglossen). Takové glosy byly vytvářeny v mnoha klášterech, byly opisovány z dalších rukopisů jiných klášterů.
* Freising - bavorské město, původní dóm ve Freisingu byl vypálen, místo něj byla postavena románská bazilika, která zde stojí dodnes, ovšem s gotickou klenbou a barokním interiérem.
** Fulda - město v Hesensku
2025 ©